Facilitace
a týmové koučování
Máte pocit, že se vaše týmové diskuse točí v kruhu? Nebo z vašich diskusí nemáte uspokojivé závěry? S facilitací se můžete plně věnovat obsahu.
POMÁHAJÍCÍ ROZHOVORY
LEKTORSKÁ TÉMATA
Facilitace
Nenásilná komunikace
Chcete se naučit respektující vnímání a empatické naslouchání? Zaměříme pozornost na rozhovor vedený tak, abychom se navzájem lépe slyšeli.
Motivační profil
Chcete si pojmenovat, co je pro vás osobně, nebo váš tým, důležité? Čemu věnujete pozornost, kde jsou vaše zdroje? V čem jste výjimeční, v čem odlišní a zvědomit příčiny konfliktů a nedorozumění?
Situační vedení
Chcete být ve svém přístupu v týmu efektivní? Odbrzdit potenciál lidí, probudit individuální zdroje, posunout potenciál lidí v týmu? Pokud máte v srdci zájem o lidi, přidejte k tomu dovednosti, které převedete i do výsledků.
Růstová mysl
Chcete porozumět rozdílům "fixní" a "růstové" mysli? Nebo dokonce tu svojí popostrčit tak, abyste vy nebo vaše okolí byli odolnější vůči stresu a dokázali se z chyb učit? Koncept od Carol Dweck není jen studie, ale i praktický návod na přístup k sobě i druhým.
Zpětná vazba
Říkáte si, že někdy mluvíte "jak do dubu"? Nemusíte chodit k vrbě, aby vás poslouchala. Stačí upravit svůj navyklý slovník a pilovat všímavost a z konfliktu se rázem stane rozhovor, kde se aspoň slyšíte.
Emoční inteligence
Emoce a inteligence? Radši mluvme o dovednosti, jak s emocemi zacházíme a jak nás ovlivňují. Umíme si jich všímat? U sebe i u druhých? A jak s nimi pak dokážeme vycházet?
facilitace a týmové koučování
Pokud v týmu řešíte již delší dobu nějaké téma, u kterého se vám nedaří dojít ke shodě nebo výsledku, může být užitečné přizvat nestrannou osobu, která není do tématu zainteresována. Jednak se může soustředit na to, jakým způsobem probíhají v týmu interakce a zároveň jsou vstupy facilitátora vnímány méně osobně, než od jednotlivých členů v týmu. Facilitátor obvykle nikomu nestraní, nemá v týmu své fanoušky ani oblíbence, ani nemá předem jasno, jaký je správný výsledek diskuse. Navíc může „sejmout“ odpovědnost za moderování diskuse z manažera týmu, který to většinou považuje za svoji roli. Facilitovaná diskuse může přinést nejen pozornější diskusi k tématu, ale především reflexi a zvědomění, jak, jako tým, fungujete.
Týmové koučování je o řád dobrodružnější i náročnější disciplínou. Probíhá v opakovaných interakcích týmu nad řešením reálného tématu, během kterého si tým zvědomuje své vlastní fungování, návyky, role a opakované vzorce interakcí. Pravidelným hledáním vzájemně respektujících principů a pravidel se tým učí novým návykům a postupně přebírá odpovědnost za autonomní fungování. Týmové koučování vyžaduje zejména odvahu k upřímnosti a převzetí společné odpovědnosti za celý tým.
NENÁSILNÁ KOMUNIKACE
Nonviolent communication (NVC) je termín Marshalla Rosenberga, který popsal nejen parametry našich obvyklých nedorozumění, ale zejména způsob, jakým můžeme s druhými hovořit, abychom si vzájemně rozuměli. Je to způsob komunikace, ve kterém významně zvyšujeme šanci, že se budeme vzájemně slyšet. Způsob vyjadřování je jen důsledkem respektujícího vnímání a empatického naslouchání, vnímání emocí a potřeb. Paradoxně u druhých snazší, než u nás samotných.
NVC přináší do života porozumění a respekt, do rozhovoru jasnost a připojení k druhým, ve skupině, týmu i v rodině otevírá upřímnost. Je to dovednost, který se dá naučit. Ať už pro rozhovory a zpětnou vazbu ve firemním prostředí, nebo pro nahlédnutí interakcí a blízkých vztahů v osobním životě.
Pokud v sobě chcete objevit přirozenou schopnost vcítit se a naslouchat druhým, vyzkoušet si nekonfliktní a respektující způsob vyjadřování nebo nahlédnout své obranné vzorce chování, kterými reagujeme na posuzování a kritiku, pojďme společně vyzkoušet nenásilnou komunikaci na vašich reálných situacích, ovšem v bezpečném, pokusném, prostředí.
Co budeme trénovat a objevovat?
Rozdíl mezi popisem a naší interpretací. Často zaměňujeme jedno za druhé a ještě čekáme, že druzí to vidí taky tak.
Vnímavost vůči pocitům. Našim i druhých. Občas tvrdíme, že myšlenka je pocit. A nezřídka za naše pocity obviňujeme druhé. A málokdy dokážeme pocity empaticky přijímat.
Zkoumat naše nenaplněné potřeby, které jsou zdrojem našich pocitů a následných reakcí. Mnohdy jim stačí, že jsme ochotni je vidět a respektovat.
Vyjadřovat prosby a naše přání způsobem, které je splnitelné a dává druhým možnost volby.
Objevovat své zažité vzorce, které nám předurčují, co vidím, slyšíme a jak reagujeme.
motivační profil
Motivace patří k jedním z našich nevyčerpatelných zdrojů. Zároveň je pro nás osobitou optikou vnímání světa a preferencí. Motivace určuje, co je pro nás v životě a danou chvíli důležité, co nám poutá pozornost, co nás přitahuje, ale taky odpuzuje.
Profil Motivační mapy srozumitelně popisuje nejen naše individuální preference a tak dává nahlédnout tomu, co se nám v životě jeví jako přitažlivé nebo odmítavé, ale zároveň nabízí reflexi nad tím, jak se mi, ve své současné pracovní roli a prostředí, těchto parametrů, a tím i energie, dostává. Umožňuje tak nejen reflexi a zvědomění, jak to aktuálně v životě mám, ale i prostor pro diskusi, jak si přístup ke svým osobitým zdrojům zajistit.
Zcela jedinečné je pak využití mapy v týmu. Nejen, že díky porozumění společným kvalitám a vzájemným odlišnostem může dojít k následnému pochopení a toleranci nebo dokonce k využití výjimečnosti, která obvykle bývá spíš napadána nebo opomíjena.
Každý tým obvykle přitahuje určité kvality. Už jen svým zaměřením a rolí v organizaci. V týmu tak převažují společné kvality, které opomíjí charakteristiky něčím odlišné nebo minoritní. Výsledky týmu jsou však souhrou různorodých přístupů a kvalit, ale zejména vzájemné důvěry a spolupráce.
situační vedení
Situačním leadershipem se označuje manažerský přístup, který reflektuje situaci a kompetence osoby vůči které reaguje.
Obvykle máme svůj oblíbený přístup, který dominantně uplatňujeme ve většině situací. Rozdílný přístup v situacích, kdy je nebo není proti vám osoba s patřičnou kompetencí, nováček nebo zkušený zaměstnanec, s motivací nebo neochotou, v situaci s dostatkem času nebo urgencí, může znamenat nejen efektivitu vedeného týmu, ale především menší náročnost a snazší dosažení výsledků. Pochopení těchto přístupů a porozumění jednotlivým osobám v týmu je základem repertoáru pro manažerské řemeslo.
Jedinečnou dovedností, nejen v rukách manažera, je koučovací přístup. Rozšiřte svůj repertoár o vedení, které probouzí v lidech jejich individuální zdroje, posouvá potenciál jednotlivců i týmu, projevuje zájem o druhé a přináší lidskost do firemního prostředí. Nemusíte přímo koučovat, ale schopnost využívat otázky nejen pro sebe, ale zejména pro druhé, nejen slyšet, ale pozorně naslouchat, oslovit motivaci a objevit u každého zdroje nebo uzavírat dohody. Nezní vám to jako role manažera? Tím o ní nepřijdete. Jen budete blíž lidem, které vedete. ... a možná i člověkem sám pro sebe.
Ke svému repertoáru můžete přidat i trochu jasnosti v podobě porozumění individuální a týmové motivaci strukturovanou Motivační mapou nebo dovednostmi z empatického naslouchání Nenásilné komunikace.
růstová mysl
Koncept Carol Dweck popisuje charakteristiky a rozdíly mezi „Růstovou“ a „Fixní“ myslí. Její výzkum ze školního prostředí ukazuje na to, jak hodnocení a zpětná vazba, kterou od svého okolí, zejména autorit v podobě učitele, rodiče, nadřízeného... dostáváme, může ovlivnit naše budoucí úsilí a chuť se zlepšovat. Jak determinuje náš vztah k chybám a schopnost je brát jako cestu k růstu nebo strašáka v podobě osobního selhání.
Většinou nejsme černobílí a ani tak nemáme mysl jen „růstovou“ nebo „fixní“, ale často jsme blíže jedné či druhé. Studie sice pochází ze školního prostředí a její aktéři jsou děti ve třídě, ale naše dnešní vzorce chování a zejména prožívání často odráží to, co si ze zážitků v dětství a z výchovy stále neseme.
Dobrá zpráva je, že tahle část mysli se dá měnit a rozvíjet. Tedy, pokud tomu věříme. A to už je chce aspoň část „růstového“ nastavení. Stejně tak se můžeme naučit pracovat s chybou nebo způsobem, jak druhým říkáme zpětnou vazbu. Ať už to, co by mohli zlepšit nebo i ocenění.
A co tím můžeme získat pro sebe nebo u druhých?
Vyšší odolnost v zátěžových situacích
Méně prožívaného stresu v situacích, kdy se nedaří
Méně bolestnou adaptaci na změny
Schopnost růst v neustále se měnícím prostředí
Posouvání hranic a vlastních limitů
Vytrvalost a schopnost zdolávat překážky
Odhodlání a otevřenou mysl k příležitostem
Důvěru ve vlastní schopnosti
zpětná vazba
Říkáte si, co je na tom těžkého? Prostě to řeknu, jak mi zobák narost. Nebo je tenhle výraz už tak profláknutý, že o něm nechcete už slyšet? Tak si zkuste představit, kdy vám někdo naposled řekl něco, čím jste se dokázali v něčem zlepšit. A pak si vybavte situace, kdy vás takové sdělení buď namíchlo, nebo jste ho raději ignorovali. Těch druhých situací bude hádám víc.
Způsob, jakým dáváme zpětnou vazbu předurčuje, jestli nás ten druhý uslyší nebo ne. Pak teprve může nastat šance, že si z takového sdělení vůbec něco odnese.
Zároveň nemusí jít vždy o zpětnou vazbu. Stačí běžný rozhovor, ve kterém použijeme pár „zakázaných“ výrazů a slovíček, které máme běžně a často nevědomky ve svém slovníku, které dokáží spolehlivě nadzvednout každého.
Vybavíte si nějaký rozhovor, ve kterém jste měli pocit, že se točíte pořád dokola a věcná argumentace nefunguje? Možná proto, že už v rozhovoru dávno nešlo o racionální argumenty, ale odehrávala se diskuse o vztahu. Jen je často dovedně maskována racionálním slovníkem a tedy bez šance ke zdárnému řešení.
Cílem není mluvit jak z učebnice. Vždy je nejlepší být upřímný a autentický. Jen jsme si do té naší autentičnosti přidali zejména to, co jsme se naučili ze svého okolí. A často si to držíme, i když už to dávno nefunguje.
EMOČNÍ INTELIGENCE
Emoce jsou úžasná věc. Díky nim si uvědomujeme, že žijeme a prožíváme. Dávají nám najevo, co je pro nás důležité. Jsou naše a zároveň mezi námi. Můžeme se tak „cítit“ spolu i navzájem. Zároveň jsou jedinečným zdrojem energie. Jak pozitivním, který nás nabíjí a přitahuje, tak negativním, který z nás energii vysává nebo nás od něčeho odpuzuje.
Být emočně inteligentní vyjadřuje, že s emocemi umíme „spolupracovat“ tak, že nám víc pomáhají, než škodí. Nejde o to je vypnout a udělat z nás roboty. Ale být s nimi vědomě a všímavě. Když už nás něco nasírá, nemusí to trvat věčně. Mnohdy za naše emoce viníme druhé, štvou nás tím, co dělají. Tím se ale zbavujeme vlivu na to s tím něco dělat. A přitom si emoce způsobujeme sami. Je tedy jen na nás, co se s nimi děje.
Stejně tak můžeme být všímaví k emocím druhých a pomoci s nimi zacházet tak, aby nám byly v životě užitečné. Dokud jsme jimi zaplaveni, těžko se nám dělají správná rozhodnutí. Stejně tak lépe vyjdeme s těmi, kterým dokážeme se záplavou jejich emocí pomoci. Ať už je to v rodině, týmu nebo náhodným kolemjdoucím, který nám osudem vešel do cesty.
Emoce si říkají o naši pozornost. Záleží, jak k nim dokážeme být pozorní i my.