facilitace a týmové koučování

Pokud v týmu řešíte již delší dobu nějaké téma, u kterého se vám nedaří dojít ke shodě nebo výsledku, může být užitečné přizvat nestrannou osobu, která není do tématu zainteresována. Jednak se může soustředit na to, jakým způsobem probíhají v týmu interakce a zároveň jsou vstupy facilitátora vnímány méně osobně, než od jednotlivých členů v týmu. Facilitátor obvykle nikomu nestraní, nemá v týmu své fanoušky ani oblíbence, ani nemá předem jasno, jaký je správný výsledek diskuse. Navíc může „sejmout“ odpovědnost za moderování diskuse z manažera týmu, který to většinou považuje za svoji roli. Facilitovaná diskuse může přinést nejen pozornější diskusi k tématu, ale především reflexi a zvědomění, jak, jako tým, fungujete.

Týmové koučování je o řád dobrodružnější i náročnější disciplínou. Probíhá v opakovaných interakcích týmu nad řešením reálného tématu, během kterého si tým zvědomuje své vlastní fungování, návyky, role a opakované vzorce interakcí. Pravidelným hledáním vzájemně respektujících principů a pravidel se tým učí novým návykům a postupně přebírá odpovědnost za autonomní fungování. Týmové koučování vyžaduje zejména odvahu k upřímnosti a převzetí společné odpovědnosti za celý tým.

motivační profil

Motivace patří k jedním z našich nevyčerpatelných zdrojů. Zároveň je pro nás osobitou optikou vnímání světa a preferencí. Motivace určuje, co je pro nás v životě a danou chvíli důležité, co nám poutá pozornost, co nás přitahuje, ale taky odpuzuje. Motivaci si představme jako energii, kterou potřebujeme k dosahování našich záměrů, zdroj, který nás pohání kupředu nebo naopak brzdí zpátky.

Profil Motivační mapy nám pomáhá porozumět nejen našim individuálním preferencím a tak dává nahlédnout tomu, co se nám v životě jeví jako přitažlivé nebo odmítavé. Zároveň nabízí reflexi nad tím, jak se mi, ve své současném pracovním prostředí, těchto zdrojů, dostává. Umožňuje tak nejen uvědomění, proč některé situace zažívám jako náročné a stresující a kde mám energie na rozdávání, ale i prostor pro koučování nebo diskusi, jak si vědomými kroky přístup ke svým osobitým zdrojům zajistit.

Zcela jedinečné je pak využití mapy v týmu. Nejen, že díky porozumění společným kvalitám a vzájemným odlišnostem může dojít k následnému pochopení současných konfliktů a neshod nebo dokonce k využití výjimečností jednotlivců, kteří obvykle bývají spíš napadáni nebo přehlíženi.

Každý tým obvykle přitahuje určité kvality. Už jen svým zaměřením a rolí v organizaci. V týmu tak převažují společné kvality, které dominují a opomíjí charakteristiky, které jsou něčím odlišné nebo minoritní. Výsledky týmu jsou však vždy souhrou různorodých přístupů a kvalit, umocněné prostředím vzájemné důvěry a spolupráce.

Manažeři se tak místo jednotlivých projevů chování mohou zaměřit na podstatu přístupu jednotlivců a vytvářet takové prostředí, ze kterého jsou zaměstnanci sami schopni čerpat energii a dlouhodobou motivaci.

Pro vytvoření Motivačního profilu je zapotřebí vyplnit krátký dotazník, ze kterého vznikne individuální zpráva. Interpretaci výsledného profilu proberete pak s certifikovaným koučem, se kterým budete pojmenovávat, na co se v životě a pracovním prostředí zaměřit pro udržení nebo zvýšení motivace. V případě spolupráce celého týmu pak následuje týmový workshop s představením motivátorů jednotlivých členů týmů a společného týmového profilu.

růstová mysl

Koncept Carol Dweck popisuje charakteristiky a rozdíly mezi „Růstovou“ a „Fixní“ myslí. Její výzkum ze školního prostředí ukazuje na to, jak hodnocení a zpětná vazba, kterou od svého okolí, zejména autorit v podobě učitele, rodiče, nadřízeného... dostáváme, může ovlivnit naše budoucí úsilí a chuť se zlepšovat. Jak determinuje náš vztah k chybám a schopnost je brát jako cestu k růstu nebo strašáka v podobě osobního selhání.

Většinou nejsme černobílí a ani tak nemáme mysl jen „růstovou“ nebo „fixní“, ale často jsme blíže jedné či druhé. Studie sice pochází ze školního prostředí a její aktéři jsou děti ve třídě, ale naše dnešní vzorce chování a zejména prožívání často odráží to, co si ze zážitků v dětství a z výchovy stále neseme.

Dobrá zpráva je, že tahle část mysli se dá měnit a rozvíjet. Tedy, pokud tomu věříme. A to už je chce aspoň část „růstového“ nastavení. Stejně tak se můžeme naučit pracovat s chybou nebo způsobem, jak druhým říkáme zpětnou vazbu. Ať už to, co by mohli zlepšit nebo i ocenění.

A co tím můžeme získat pro sebe nebo u druhých?

• Vyšší odolnost v zátěžových situacích

• Méně prožívaného stresu v situacích, kdy se nedaří

• Méně bolestnou adaptaci na změny

• Schopnost růst v neustále se měnícím prostředí

• Posouvání hranic a vlastních limitů

• Vytrvalost a schopnost zdolávat překážky

• Odhodlání a otevřenou mysl k příležitostem

• Důvěru ve vlastní schopnosti

EMOČNÍ INTELIGENCE
A STRES MANAGEMENT

Emoce jsou úžasná věc. Díky nim si uvědomujeme, že žijeme a prožíváme. Dávají nám najevo, co je pro nás důležité. Jsou naše a zároveň mezi námi. Můžeme se tak „cítit“ spolu i navzájem. Zároveň jsou jedinečným zdrojem energie. Jak pozitivním, který nás nabíjí a přitahuje, tak negativním, který z nás energii vysává nebo nás od něčeho odpuzuje.

Být emočně inteligentní vyjadřuje, že s emocemi umíme „spolupracovat“ tak, že nám víc pomáhají, než škodí. Nejde o to je vypnout a udělat z nás roboty. Ale být s nimi vědomě a všímavě.

Emoční inteligence je zjednodušeně schopnost rozumět emocím druhých i svým vlastním. V praxi to ovšem znamená velkou škálu dovedností. Od všímání, pozorování a uvědomění, co právě prožívám a jak se dokážeme naladit na lidi kolem nás, přes schopnost vědomého nakládání s našimi prožitky až po vhodnou reakci na projevy emocí druhých.

Během poznávání vlastního prožívání můžeme také rozpoznávat naše myšlenkové vzorce a tím i emočních stereotypy. Dokud jsme jimi zaplaveni, těžko se nám dělají správná rozhodnutí. Se zvyšující schopností vnímat a zpracovávat emoce dokážeme lépe reakce v obvyklých situacích předvídat a lépe se na ně připravit. Dokážeme se pak v takových chvílích lépe rozhodovat nebo i pomoci při zpracování emocí druhých. Stejně tak lépe vyjdeme s těmi, kterým dokážeme se záplavou jejich emocí pomoci. Ať už je to v rodině, týmu nebo náhodným kolemjdoucím, který nám osudem vešel do cesty.

Často vnímáme emoce jako dobré nebo špatné. Přesto nám emoce dávají důležité signály a informace. Mnohdy za naši „blbou“ náladu obviňujeme druhé a vyčítáme jim, co nám způsobily. Tím se ale zbavujeme vlivu na to s tím něco dělat. Dokud zůstaneme v přesvědčení, že za naše emoce mohou druzí, máme pramalou šanci mít na ně vliv. Je tedy jen na nás, co se s nimi děje.

Stejně tak stres v nás nevytváří situace samotná, ale naše interpretace a dosavadní zkušenosti, které dávají situaci význam a hodnocení. Běžně si svých myšlenek nevšímáme. Zároveň ty, které lpí na našich zaběhlých postojích se mnohdy opakují. A tak se nám opakují i stresové situace, které zažíváme.

Naučíme se emocí všímat, rozpoznávat je a pojmenovávat. U sebe i u druhých. Budeme rozpoznávat vlastní myšlenkové pochody a interpretace a hledat vhodnou reakci na emoce své i druhých. Vezmeme do hry vlastní zážitky a zkušenosti, abychom se co nejvíc přiblížili naší vlastní realitě.

Cílem není se negativních emocí zbavit a stresovým situacím se vyhnout. Ale naučit se vnímat emoce jako signál, který nás na něco upozorňuje a stresovou situaci jako zkušenost, která nás může připravit na příště.

Zároveň si potřebujeme naši odolnost a emoční stabilitu budovat systematicky a trénovat stejně tak, jak se cvičí v posilovně nebo jak si otužováním připravujeme imunitu. Je to péče o naši schopnost zvládat náročné situace, ale i vnímat radosti v každodenních situacích.

Posilovat schopnost naší emoční inteligence taky znamená zvyšovat kvalitu vztahů s druhými i sám se sebou. Emoce si říkají o naši pozornost. Záleží, jak k nim dokážeme být pozorní i my.